Byl to už starší cihlový dům s břidlicovou střechou, v městečku nedaleko Bruselu. Koupili jej mladí majitelé a bylo zřejmé, že v této podobě jim na domě cosi nesedí. Působil poněkud zastaralým a možná i trochu pochmurným dojmem. Oslovili proto architekta Françoise Martense a ten přizval ke spolupráci kolegu Edouarda Bruneta. Společně navrhli rozšíření domu a jisté úpravy interiéru tak, aby se vzhled stavby modernizoval, projasnil a přitom stále zůstal patrný její původní duch a styl. Projekt dostal název Etie.